Speleohistorický klub Brno

O víkendu jsme se sešli poměrně v hojném počtu už v sobotu (Joža, Saigon, Radegast, Kuča a já), něco porobili a v neděli jsme se vydali s Radegastem a Kučou (6-28) na Zub. Zprovoznili jsme těžební trojnožku a po menších úpravách byla vytěžena stará zahnívající výdřeva a zakládka v centrálu. Taktéž v jižní propasti jsme s Kučou vylovili objemný kámen bránící v hlubším postupu. Před odjezdem nás ještě navštívil Hynšt.

V sobotu 3. září se v Paříži v katakombách na pláži konala oslava založení tamního speleoklubu E.E.G.C. Klub funguje již celých 10 let a jelikož mě člen klubu Fred pozval, tak jsem se s kamarády vypravil. Den předtím jsme si prošli jižní část katakomb a opět mrkli na kosti pod hřbitov, následně jsme se pak zúčastnili party. Byl promítán film Sanctum na plátno, které pokrylo obří vlnu na pláži. Alkoholu a jídla bylo požehnaně. Byla také dohodnuta rámcová možnost navštívení České republiky za rok nebo během mezinárodního speleokongresu v Brně. K ránu jsme šli spát k památníčku oběti katakomb Marie-Rose. Další den jmse se podívali pod Montrougský hřbitov a další den pak se vydali s jedním ze členů na střechu výškové budovy na okraji Paříže, kde byl nádherný výhled a den zakončili k ránu u památníčku další oběti katakomb na severu systému.

Nedávno se stát rozhodl výhodně investovat a zasypat propad Žebračka ve Zlatých horách na severu Jeseníků za 100 milionů korun. Lokalita je přitom poměrně stabilní, k dalším propadům nedochází a částka je vysoce astronomická. Navíc firma, která dostala zasypání za úkol byla vybrána bez výběrového řízení. Více info na www.kahan-speleo.cz.
Petice proti zavezení je zde.
Speleohistorický klub Brno se zavezením významného důlního díla z důvodu ochrany netopýrů a kulturního dědictví naprosto nesouhlasí!

Nedávno jsem navštívili smutně proslulou podzemní nacistickou továrnu Richard v Litoměřicích ležící pod kopcem Radobýl. Část továrny představuje uložiště jaderného odpadu. Atmosféra v továrně je velmi ponurá, taky zde za jeden rok činnosti zemřelo přes 4500 lidí, kteří sem byli dováženi z koncentračních táborů v Litoměřicích a v Terezíně.

V květnu 2011 jsem se zúčastnil výpomoci vyklízecích prací, a za těchto okolností jsme spolu s Dušanem Petřvalským nalezli válečné pozůstalosti jeho dědy, který byl účastníkem národního protifašistického odboje v období 1944-45 na území Ostravy a Valašska, především ve Val. Meziříčí.

Souhrn: Pan Petřvalský (nar. 27.1.1921 †12.5.2008) působil od května 1944 v operační skupině pod vedením Michala Malíka. Vykonával odbojovou (diversní a záškodnickou) činnost a také se významnou měrou podílel na odhalení a likvidaci nebezpečného konfidenta brněnského gestapa Františka Šmída, který byl v interní evidenci Geheime Staatspolizei registrován jako V-mann der Stapoleitstelle Brünn (značka) Tarnbezeichnung B-105. František Šmíd byl chladnokrevně pracující agent placený gestapem, který se záhy osvědčil jako nejschopnější zrádce odboje. Výsledkem jeho práce bylo vydání na smrt mnohých z řad ilegálních pracovníků v okruhu severní Moravy i Valašska. Z pramenů se lze též dozvědět že usiloval o špionážní infiltraci do štábu 1. Československé partyzánské brigády Jana Žižky, kde měl v zájmu odstranit vrchního velitele (důstojníka ruské armády) D. B. Murzina. To se mu však díky zásahu Malíkovi skupiny sice nikdy nezdařilo, avšak i po Šmídově smrti Němci díky získaným informacím zdecimovali a zabili řadu partyzánů i jejich podporovatelů (např: Otílie Petřvalská †1944 koncentrační trábor Manthausen) včetně většiny ze skupiny Michala Malíka. Na pana Petřvalského vydalo gestapo zatykač, ten se však stihl se společníkem Bilíčkem včas stáhnout do ústraní lesů a vzápětí opět zapojit do odbojové činnosti. V závěrečné fázi války se účastnil operací Sovětské armády až do úplného osvobození. Šmídovo tělo bylo krátce po jeho odstranění objeveno a vykopáno oddílem Waffen-SS při zatýkání Malíkovi odbojové skupiny a pohřbeno na hřbitově ve Val. Meziříčí. Po konci války bylo exhumováno pro sepsání protokolu.

Z textových materiálů archivu je velmi cenný zejména strojoví soupis osobních svědectví zúčastněných incidentu. Dále některé osobní dokumenty, fotografie, kniha Ploština v Plamenech (autoři: Vladislav Vaňák a Josef Figlas, 1948) sepsáno na základě výpovědí svědků i účastníků odboje na Valašsku. Je vhodné další detailnější zpracování archivu. Závěrem velmi děkuji především Dušanovi i kamarádovi Zdenkovi Petřvalskému †2011 za důvěrné přátelství i umožnění prostudování a oskenování jejich rodinné památky.

zapsal j.krojer

Víkend v krasu pro nás s J. Radegastem začal již ve čtvrtek. Něco se podřevorubilo a  v pátek mezi tím přijelo několik národních bolševiků s jedním „tranďákem“ a vzápětí Kůča, který si s jejich přítomností vyměnil v podstatě mírně názory. V sobotu ráno jsme se spolu s jeho Škodilakem dotransportovali pod Mechový závrt za zbytkem Huhubojovníků. Lezlo se pod Huhu propast do Hoprdoxu, kde se těžilo a kvantově erodovalo. Moc pěkná, ale docela tvrdá akce – no prostě Mecháč. Opět se potvrdilo že králem Mecháču je jistý zasloužilý umělec, který za chrabrost v boji dostal řád  Železného mecha.

Zde ještě Hadařův zápis

11. – 14. února proběhla návštěva Slovenského krasu, hlavně v okolí Ardova. Zúčastnil se Marťas, já (Standa) a Zuzka s Štěpánem z 6-01. Ubytováni jsme byli u člena Badizeru Slovenské speleologické společnosti. V sobotu jsme si prošli povrch Silické planiny a následně zúčastnili výroční schůze Badizeru a po ní jsme navštívili jednu jeskyni v okolí Ardova. Následující den jsme pak slanili do jedné z mnoha propastí, prohlédli si ji a zase vylezli nahoru. Pro mnohé z nás to byl první větší výstup na laně. Byl to moc pěkný delší víkend.

V sobotu proběhla výroční schůze SHKB za účasti 86% členů. Jako host nás navštívil udatný Jan Hynšt. Po výročce jsem pak ještě navštívil spolu s nově dorazivšími blízkou jeskyni Malý lesík (6-12), následně pak ještě Netopýrku a Málčinu, kde jsme se tradičně pěkně zabahnili. Následoval pěkný večer na základně. Fotky ze schůze jsou tady: http://xlulu.rajce.idnes.cz

Během svátků vánočních jsme navštívili trpaslíky.

Je tomu již delší dobu, kdy Radek Krištof objevil na půdě archiv Otty Ondrouška, spolupracovníka prof. Absolona. Některé scany archivu byly již dříve zveřejněný na picase, avšak pouze jejich část.  Proto jsem nascanoval znovu celý archiv ve vyšším rozlišení. Archiv je ke stažení na adrese:

ttp://www.ulozto.cz/6863784/archiv-ondrousek-zip.

Archiv je zaheslován proto, aby jej mohli otevřít pouze ti, kteří o to mají zájem. Heslo je: Z o_6-26 (upozorňuji, že Z je velké a za ním následuje mezera). Z archivu čerpal prof. Rudolf Musil při psaní svých posledních dvou článků do časopisu Speleo.